Protože jsou krásné a živé.
Jedinečná scenérie. Nevšední atmosféra. Rozseté balvany, pestrá mozaika suchých a podmáčených míst a dnes i stromy a křoviny. To jsou draha.
Ještě dnes tu potkáte kytky a zvířata, které z okolní krajiny zmizely. Už tu sice nejsou všichni, ale pořád se tu udrželi „poslední mohykáni“. Rostou tu vstavače, masožravá rosnatka, bělostná tolije a další ohrožené kytky, poletují tu vzácní motýli a brouci, v tůňce jsou mloci a travou se brouzdají rosničky, užovky a jiná havěť.
Nejvyšší čas něco podniknout, než tuhle nádheru pohltí křoví.
Protože jsou ojedinělým dědictvím.
Draha neodmyslitelně patří ke vsi, podobně jako třeba kostel. A stejně jako nás kostel pojí se všemi co v jeho lavicích hledali útěchu, tak nás draha spojují se všemi generacemi, kterým pomáhala v živobytí.
Tohle přímé pouto je pro nás výzvou i závazkem.
Proto chceme aspoň kousek těchonických drah zachovat. A bez tradičního pasení se přitom neobejdeme.